Maganomics: Trumpovy tarify a jejich dopady na americkou ekonomiku

Představa, že vlády potřebují několik politických nástrojů, aby dosáhly různých politických cílů, je pevně zakořeněná v Tinbergenově pravidle. Toto pravidlo, pojmenované po nizozemském laureátovi Nobelovy ceny za ekonomii Janu Tinbergenovi, v zásadě říká, že je potřeba arzenál politických nástrojů k růstu ekonomiky, poskytování veřejných služeb a splácení dluhů. Donald Trump se však zdá, že sází na jediný politický páku: cla. „Cla jsou to nejlepší, co kdy bylo vynalezeno,“ řekl minulý týden před voliči v Michiganu. Je přesvědčen, že cla mohou zkrotit Čínu, vyvolat boom pracovních míst v průmyslu, zaplatit daňové škrty, snížit ceny potravin a zastavit dedolarizaci. Dokonce věří, že rostoucí náklady na péči o děti lze vyřešit cly. Seznam navrhovaných cel pod názvem "Maganomics" stále roste. Tento týden Trump pohrozil společnosti John Deere, americkému výrobci zemědělské techniky, která plánuje přesunout některé své produkce do Mexika, „200% clem.“ Analytici se domnívají, že to myslí vážně se svým plánem na 10% až 20% clo na všechny dovážené zboží a 60% pro dovoz z Číny. To by přivedlo americká cla na dovoz na úroveň naposledy zaznamenanou ve 30. letech 20. století. Trump věří, že daně podpoří americké výrobce, umožní jim vytvářet pracovní místa a snižovat náklady, zatímco zároveň poskytne příjmy na financování dalších daňových škrtů. Tato představa je však zbožným přáním. Ochranná opatření v podobě cel určitě osloví voliče z dělnické třídy, kteří se obávají, že mezinárodní konkurence ohrožuje jejich živobytí. Ve skutečnosti však Trumpova agenda spíše ublíží těm voličům, na které cílí. Za prvé, cla platí američtí dovozci. Vyšší náklady často vedou k vyšším spotřebitelským cenám. Petersonův institut pro mezinárodní ekonomiku odhaduje, že Trumpovy plány by mohly průměrnou domácnost stát 2 600 dolarů ročně, přičemž nejchudší by trpěli nejvíce. Navíc by pokus o kompenzaci těchto nákladů zvýšil tlak na pracovní místa. I když pracovní dokument Národního úřadu pro ekonomický výzkum zjistil, že Trumpova obchodní válka v letech 2018 až 2019 měla malý vliv na pracovní místa v chráněných sektorech, objevily se jasné negativní dopady v důsledku odvetných cel. Tentokrát však Trumpova celní agenda a potenciál pro protiúder na americké exporty budou mnohem silnější. Navíc by jeho politika mohla uvolnit cenný čas amerických diplomatů, protože spojenci by mohli přestat přijímat jejich telefonáty. Pokud jde o financování snížení příjmů a daní z příjmů právnických osob, PIIE odhaduje, že ani 50% clo na všechny dovozy by nestačilo na pokrytí odhadovaných nákladů ve výši 5,8 bilionu dolarů. Vysoká cla by mohla dovozce přinutit přejít k alternativním dodavatelům a vývozce k odchodě do jiných trhů. Trumpovi se ale líbí myšlenka „politiky všech cel“, která činí daň z příjmů nadbytečnou – koncept, který spíše zapadá do merkantilistické světové ekonomiky před několika staletími, kdy byl obchod méně rozvinutý a státy menší. Výsledek? Trumpův plán by zvýšil deficit a inflaci. Levnější potraviny? Kdepak. Hodně závisí na tom, do jaké míry Trump své výroky skutečně uskuteční. Velký rozruch by mohl být taktikou k přivedení obchodních partnerů k jednacímu stolu. Trump si však udělal z budování celní zdi kolem USA své ústřední volební téma. Mnoho voličů tomu věří. Problém je v tom, že jeho všeléky politika bude spíše otrávenou pilulkou pro americký národ, americkou ekonomiku a svět.