Nedostatek vody jako globální riziko – Zpráva OSN varuje před eskalací konfliktů

Organizace UNESCO pro kulturu bije na poplach: Nedostatek vody by mohl vést k zintenzivnění konfliktů po celém světě. Tento scénář naznačila generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay v rámci své výroční zprávy o vodě. Jasný vzkaz: K udržení míru není potřeba pouze ochranných opatření pro vodní zdroje, ale také intenzivní regionální a globální spolupráce. Přibližně 50 procent světové populace je alespoň sezónně postiženo nedostatkem vody a více než dvě miliardy lidí trpí nedostatkem čisté pitné vody, zatímco zhruba 3,5 miliardy musí obejít bez hygienické infrastruktury. Ačkoliv je zde stálý nárůst populace, podle UNESCO nemá vztah mezi růstem populace a potřebou vody přímou souvislost – nižší spotřeba se často nachází právě v regionech s rychlým nárůstem populace. Spotřeba sladké vody se každoročně zvyšuje o jeden procento, přičemž tento nárůst není způsoben pouze zemědělským sektorem, který využívá 70 procent vody. K zvýšené potřebě vody přispívají také průmysl s 20 procenty a soukromé domácnosti s 10 procenty. Jako jeden z hybatelů tohoto trendu jsou uváděny změněné stravovací návyky. UNESCO také upozorňuje na sociální složku: zejména ženy a dívky trpí nedostatkem vody, protože často v odlehlých oblastech zastávají náročnou zodpovědnost za zásobování vodou, což má negativní dopad na jejich vzdělávací příležitosti. K migraci také může přispívat nedostatek vody. Zpráva UNESCO dále zdůrazňuje, že především nejchudší a nejslabší skupiny obyvatelstva jsou ohroženy nedostatkem vody. I když voda dosud není považována za primární příčinu konfliktů, může však zhoršovat spory – jako například v Sahelu, kde odvodnění vedlo k napětí ohledně přístupu k vodě a půdě. Podle UNESCO by posílená spolupráce a společné řízení vodních zdrojů, podporované Vodní konvencí z roku 1992, mohly sloužit jako nástroje míru. Od roku 2016 je konvence otevřena všem zemím, což se projevuje nárůstem členů – z 41 na 52 zemí, přičemž dalších asi 30 států je v procesu přistoupení. Jako příklad pozitivních dopadů uvádí Sonja Köppel, vedoucí sekretariátu Úmluvy o vodách OSN, region Sávy po válce a podobné spolupráce přes landšaftní hranice. Aktuální politické konflikty, jako mezi Běloruskem a Litvou, však dále brzdí pokrok. Celosvětově se 153 zemí dělí o řeky nebo jezera se svými sousedy, ale pouze 24 z nich má uzavřené komplexní dohody pro všechna vodní tělesa na svém území – Německo je jedním z nich.