Globální výzvy na Blízkém východě: Americká politika mezi podporou a opatrností

Desítky let sní američtí prezidenti o přinesení míru na Blízký východ. Zatímco Jimmy Carter v roce 1978 zprostředkoval dohodu z Camp David mezi Izraelem a Egyptem, Bill Clinton v roce 1993 orchestrálně realizoval dohody z Osla s Palestinci a v následujícím roce mírovou dohodu s Jordánskem. Donald Trump naproti tomu v roce 2020 uzavřel Abrahámovy dohody s Bahrajnem, Spojenými arabskými emiráty a Marokem. Další prezident se nepochybně setká s napětím mezi Izraelem a íránskou 'osou odporu'. Otázka, jak zabránit regionální eskalaci a vyhnout se opětovnému zapletení do nekonečné války, zůstává klíčová. Očekává se, že Kamala Harris by pravděpodobně udržovala politiku vytyčenou Joem Bidenem, která podporuje právo Izraele na sebeobranu, snaží se omezit jeho nejnebezpečnější akce a současně udržet koncept palestinského státu naživu. Na rozdíl od toho se Donald Trump vyslovuje pro volnou ruku Izraele. Navzdory opakovaným americkým ujištěním, že Íránu nebude dovoleno získat jaderné zbraně, žádný z prezidentů dosud nebombardoval íránská zařízení ani neudělil Izraeli takové povolení. Tato zdrženlivost odráží představitelné náklady eskalace, zatímco přínosy se zdají být obtížně vyvážené. Harris ani Trump nejeví velkou ochotu podniknout vojenské kroky proti Íránu. Trump se stáhl z jaderné dohody s Íránem, uvalil tvrdé sankce a v roce 2020 nařídil zabití Qassema Suleimaniho. Přesto měl naději na dohodu s íránskými duchovními a vyhnul se přímým útokům na Írán, i v napjatých chvílích. Delikátní otázkou zůstává, zda a jak by mohl americký prezident podpořit izraelský útok. Izrael by sám pravděpodobně způsobil jen omezené škody. Pomoc USA by mohla sahat od poskytování zpravodajských informací až po přímou vojenskou podporu. Bez ohledu na to, jak se konflikt vyvine do ledna, bude se příští prezident muset vypořádat s polarizující postavou izraelského premiéra. Joe Biden se v minulosti kriticky vyjadřoval o Benjaminu Netanjahuovi, což je názor, který zdá se sdílí i Harris. Trump rovněž kritizoval Netanjahua, avšak zároveň zůstal loajální vůči republikánům, kteří tvrdí, že Izrael nemůže udělat chybu. Podpora Izraele je v rámci americké politiky hluboce zakořeněná, zatímco Írán je považován za nepřítele. Harris prohlásila, že Írán má 'americkou krev na rukou', zatímco Biden měl potíže přimět Netanjahua ke zmírnění, zejména při vyjednávání o příměří v Gaze. Amerika podporuje Izrael vojenskou pomocí a spoluprací při obraně proti raketovým útokům. Poté, co Netanjahuův počáteční úspěch proti Hizballáhu eliminoval jejich vůdce, mluví více o možnosti změnit realitu v Libanonu a regionu. Plány na zlepšení podmínek pro Palestince se zatím zdají být málo přítomné. Harris i Trump čelí výzvě podporovat normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií, přičemž cena za takový mír se s pokračováním konfliktu může dále zvyšovat.