Sýrie po Asadovi – Nový začátek se starými výzvami?

Boj o svržení Bašára al-Asada mohl tento týden skončit, ale letecké útoky na Sýrii pokračují neochvějně dál. Hned tři zahraniční armády bombardovaly osvobozenou zemi poté, co Asad uprchl. Spojené státy směřovaly k rozbití zbytků Islámského státu, kdysi mocné džihádistické organizace, aby zabránily jeho opětovnému šíření. Turecko vyslalo své letectvo, aby podpořilo spojenecké síly v boji proti kurdské milici, kterou obviňuje z podpory terorismu. Izrael zároveň útočil na potenciální hrozby, od předpokládaných chemických zbrojních zařízení až po zastaralé syrské námořnictvo. Mezinárodní vliv na syrskou občanskou válku byl stejně rozsáhlý jako složitý. Džihádisté proudili z celého světa, aby bojovali proti sekulárnímu Asadovu režimu. Navíc získal podporu od Íránu, Ruska a libanonského Hizballáhu, aby si udržel moc. Do konfliktu se zapojily také USA a Turecko, aby bojovaly proti určitým skupinám rebelů. I dnes mají Spojené státy a Rusko vojenské základny v Sýrii. Možný konec starých spojenectví by mohl dramaticky změnit geopolitickou scénu. Zvláště blízké vazby s Íránem jsou zpochybňovány, zatímco nové politické orientace nabývají tvaru. Ahmad al-Sharaa, vůdce nové vlády a známý jako Abu Muhammad al-Jolani, vyjádřil svůj záměr držet Írán mimo Sýrii, což by mohlo dále oslabit regionální vlivy Íránu. Také vztah Ruska se Sýrií je nyní podroben zkoušce. Po Asadově pádu je třeba nově vyjednat stávající dohody o ruských vojenských základnách. Vedení, které bylo dříve označováno jako „teroristé“, je nyní uznáno jako „ozbrojená opozice“, avšak reputace Moskvy už utrpěla újmu. Regionální stabilita Sýrie zůstává křehká. Evropská politická scénérie zažila v roce 2011 výrazný posun doprava kvůli syrské uprchlické krizi. Nyní je třeba vyčkat, zda Sýrie zůstane zdrojem konfliktů a migrace. Politika návratu, jak ji plánují země jako Německo a Rakousko, rozhodujícím způsobem závisí na zavedení dosud neexistující architektury stability. Blízkovýchodní konflikt také dostává nové impulsy. Přestože Asadův pád omezuje moc Íránu, Izrael i nadále prosazuje agresivní vojenskou strategii, která přináší více rizik než příležitostí. Zda to nakonec povede k mírovějšímu soužití v regionu nebo k novým napětím, zůstává stále otázkou.